Baba Jagua Festival
- Remi Doe
- před 3 hodinami
- Minut čtení: 3
Reportážní fotografie z Baba Jagua Festivalu v Praze
Festival, který vznikl ze vzpomínky
Některé akce nejsou jen o programu, hudbě nebo místě. Nesou v sobě něco mnohem silnějšího – lidskost, sounáležitost a společný záměr. Přesně tak na mě působil první ročník Baba Jagua Festivalu, který vznikl jako vzpomínka na ženu Ivanu Švarcovou, která působila jako Baba Jagua, jež byla mezi henna umělkyněmi velkou inspirací a osobností. Festival zároveň nesl dobročinný rozměr a celý den se odehrával v duchu podpory, tvořivosti a vzájemnosti.
Každý stolek měl svůj vlastní svět
Když jsem dorazila, festival se teprve probouzel do života. Henna umělkyně si s pečlivostí připravovaly své stolky, rozkládaly vzorníky motivů, misky, lahvičky, látky i drobné dekorace, které odrážely jejich osobnost i styl tvorby. Každé místo mělo jinou atmosféru – někde jemnou a minimalistickou, jinde barevnou a bohatou. Stejně jako samotná henna, ani jejich rukopis nebyl nikdy stejný. U jednoho stolku byly patrné moravské lidové prvky, u jiného inspirace Indií či orientálními ornamenty. Každá umělkyně vkládala do svých motivů kus sebe, své energie i vlastního příběhu.
Henna jako symbol propojení
Henna není jen ozdoba na kůži. V mnoha kulturách symbolizuje radost, ženskost, rituál, ochranu i propojení s ostatními. Často doprovází důležité životní okamžiky – oslavy, svatby nebo chvíle sdílení mezi ženami. A přesně takový pocit nesl i celý festival.
Setkání, které mělo hloubku
Už samotné přípravy bylo krásné pozorovat. Ze způsobu, jakým se ženy vítaly, objímaly a s radostí se po čase znovu setkávaly, bylo cítit silné pouto i vzájemný respekt. Nepůsobilo to jen jako běžná akce pro veřejnost, ale spíše jako setkání komunity lidí, které spojuje kreativita, lidskost a hlubší přesah. Celý den byl zároveň tichou a citlivou vzpomínkou na kolegyni, která tu s nimi fyzicky už není, ale jejíž otisk byl na festivalu přítomný v mnoha detailech i emocích.
Kruh žen a první společné chvíle
Po oficiálním zahájení se ženy shromáždily do kruhu na trávě a zaznělo několik slov o smyslu celé akce, o vzpomínce na Baba Jaguu i o propojení lidí, které spojuje láska k henně. Byl to velmi silný moment – nenápadný, ale opravdový. Bez velkých gest, zato s emocemi, které byly cítit mezi všemi přítomnými.
Hudba, vůně a tvoření pod širým nebem
Postupně začali přicházet návštěvníci a festival se proměnil v živé, přátelské místo plné vůní, hudby a tvoření. Malovalo se hennou i jaguou, lidé si vybírali motivy ze vzorníků, posedávali v trávě, poslouchali živou hudbu nebo se zastavili u aromaterapie. Některé umělkyně si zdobily ruce navzájem, jiné se věnovaly příchozím – a celé to působilo velmi přirozeně, klidně a laskavě.
Fotografie jako zachycení atmosféry
Měla jsem pocit, že nejde jen o samotné malování na kůži, ale hlavně o sdílení, setkávání a radost z přítomného okamžiku. A právě takové chvíle mám jako fotografka nejraději – když fotografie nevznikají jen jako záznam akce, ale zachycují atmosféru, emoce a vztahy mezi lidmi.
Porcelán jako tichá vzpomínka
Součástí festivalu byl také stánek s porcelánem paní Ivany Švarcové – Baby Jaguy. Jemné hrnky, misky a keramické drobnosti v sobě nesly stejnou citlivost a autenticitu, jaká prostupovala celou akcí. Nebyly to jen vystavené výrobky, ale tiché připomenutí člověka, který do své tvorby otiskoval kus sebe. Právě v takových detailech bylo cítit, že festival nebyl jen vzpomínkou, ale i pokračováním její energie mezi lidmi, kteří ji měli rádi.
Více o příběhu Ivany Švarcové a její tvorbě si můžete přečíst v tomto článku, který krásně přibližuje její cit pro řemeslo, ruční práci i životní filozofii. ❤️
Baba Jagua Festival a jeho první kapitola
První ročník Baba Jagua Festivalu na mě zanechal dojem velmi lidského, autentického a citlivě vytvořeného setkání. Nebyl to jen festival o henně, ale hlavně o lidech, kteří do své tvorby vkládají srdce, sdílejí spolu radost z kreativity a dokáží vytvořit prostor plný klidu, podpory a vzájemnosti. Bylo krásné sledovat, jak se během jediného odpoledne propojují příběhy, hudba, vůně, umění i obyčejná lidská blízkost.
Jako reportážní fotografka v Praze mám ráda akce, které mají skutečný příběh a lidský přesah. Pokud byl tento první ročník jen začátkem, pak byl opravdu nádherný. A já už teď cítím, že Baba Jagua Festival má potenciál stát se tradicí, na kterou budou lidé rádi vzpomínat i se na ni vracet. Budu se těšit, kam se celý festival v dalších letech posune – a věřím, že si přitom zachová právě tu upřímnou a srdečnou atmosféru, která byla cítit po celý den. ❤️
Pokud vás baví fotografie zachycující atmosféru a skutečné emoce, můžete si prohlédnout i další reportážní a portrétní focení na mém blogu, např.:
Komentáře